Tahle československá svatba byla výjimečná ve všech směrech. Začalo to už při začátku obřadu, ke kterému přicházeli nejprve družičky a mládenci, a to za zvuku "Šumavského otčenáše" od Vojty Dyka. Bylo to takové nečekané, trochu až mystické, ale hlavně dojemné. Mám rád, když jsou emoce cítit, a tady to mezi Ondrou a Monikou přímo jiskřilo. Však ta láska jim z očí zrovna kouká. Když jsme si dostatečně zaslzeli (dojímám se často i já), šlo se to pěkně oslavit. A párty to byla opravdu veliká! Jakmile DJ pustil letní hit "Žijeme len raz" a písnička došla do místa, kde se zpívá "Poďme, všeci čo sú tu... HOP HOP HOP HOP", všichni zpívali a skákali tak, až se podlaha v dřevěnici prohýbala. Raději jsem si s foťákem šel stoupnout mezi futra, kdyby něco, tak abych se neválel na jedné hromadě s celou svatbou někde o patro níž. :) Bylo to úžasné, bylo to velké a bylo to opravdové.
Díky, že jsem mohl být s Vámi!
