Veselé příhody "z natáčení"

Byla to jedna z mých prvních svateb. S nevěstou jsme se domlouvali prakticky pouze přes messenger. Svatba se měla konat zhruba 150Km od mého bydliště a tak bylo potřeba odjet z domu včas. A já si na včasné příchody potrpím. Jsem v tom až pedantsky přesný a raději přijdu někam o něco dřív než bych měl přijít později. Jinak tomu nebylo i v tomto případě. Budík správně natažený, všechno nachystáno. Jenže se do toho vloudila malá chybka. Ráno, když mi budík zvonil, tak se mě žena zeptala: "Na kolik to máš domluvené? Máš to správně?" A to neměla. Já jsem si v ti chvíli otevřel znovu messenger a v záplavě bublinek se zprávami hledal smluvený čas začátku focení. A jak jsem měl všechno nachystané na příjezd na 9 hodin, najednou vidím, že začátek má být až v 10h. Tak si říkám, asi jsem se spletl, tak to mám ještě čas. Tak jsem se v klídečku nasnídal, proběhlo i kafe a pak jsem vyrazil tak, abych tam bezpečně na deset byl.

Že něco není v pořádku jsem si uvědomil až když jsem na chodníku viděl slečnu, která mě už velmi netrpělivě vyhlížela. Hned mě nasměrovala za nevěstou. Ta mi celá šťastná skočila kolem krku. Ona jim totiž ten den vypadla už kadeřnice, takže to začínalo pro ně vypadat na dost "veselou" svatbu.

A jak že k tomuhle všemu došlo? Hned několik po sobě jdoucích nešťastných náhod - jak už to bývá...

1. Původně jsme byli domluveni na 10h, ale poté jsme čas změnili na 9h a já jsem na to asi nějak zapomněl. Nevím, nechápu. Každopádně jsem v tom messengeru našel právě tu desátou a tím to začalo.
2. Od nevěsty mi volali, bohužel na špatné číslo
3. To špatné číslo bylo vypnuté, takže se ani nedozvěděli, že volají někam jinam.

Naštěstí jsem o nic nepřišel a vše se stihlo nafotit k plné spokojenosti novomanželů a s oběma jsme dodnes dobří kamarádi. Moc rád na jejich svatbu vzpomínám. Obzvlášť na kněze, který ještě před obřadem řekl, že v civilu dělá obkladače, tak kdyby někdo chtěl obložit třeba koupelnu, tak není problém. :-D

Byla to svatba v kostele, kde je oproti svatbě na úřadě spoooooousta času. Tak aby byly fotky zajímavější, bavím se výměnou objektivů ze svého fotobatohu, kde mám celkem 4 kousky. A protože bylo kázání a ta bývají poměrně dlouhá, nasadil jsem si dlouhé sklo a jal se fotit detaily svatebčanů z velké dálky. Jenže když jsem byl v nejlepším, kázání nečekaně skončilo a hned začaly manželské sliby, po nich samozřejmě následuje výměna prstýnků a první polibek. A protože první polibek se opravdu špatně fotí dlouhým sklem ode dveří kostela, vystartoval jsem k batohu, abych si dal na foťák svoji oblíbenou pětatřicítku. Nasadím v rychlosti objektiv, doběhnu před oltář, namáčknu spoušť a co to? Ono to neostří! Polil mě smrtelný pot. Co teď? Vteřiny běží neskutečně rychle. Hlavou mi běží, kde se mohla stát chyba?! Předání prstýnků fotím s manuálně zaostřeným objektivem. Pak mi to došlo. V té rychlosti, jak jsem sáhnul po objektivu, jsem vzal místo 35mm objektiv 85mm. To by samo o sobě nevadilo, je to portrétní sklo a první polibek se s ním dá fotit v pohodě. Jenže já jsem ho měl od posledního focení přepnutý na manuální ostření. A možná je to školácká chyba, ale prostě mě to hned nenapadlo. Nicméně na ten polibek už bylo vše v pořádku a nakonec i ty ručně zaostřené fotky vyšly dobře. Takže výsledek bez ztráty květinky, ale to jak mě polilo horko, na to jen tak nezapomenu.

Byla to první svatba, kde jsem měl zajištěný i nocleh a tak bylo trochu víc času. Když tak o tom přemýšlím, tak možná i první svatba, kde jsem si kromě focení stihnul i zatancovat. A jak si tak při tanci povídáme, řekla mi mladá krásná slečna, že vypadám na třicetpět. No řekněte, koho by to nepotěšilo. Zvláště od někoho, kdo je sám minimálně o 15 let mladší. Tak jsem se s takovým hezkým pocitem v pondělí ráno vrátil do práce a vykládám to kolegyni. Ta jen pokývala hlavou,

změřila si mě od hlavy k patě a lakonicky poznamenala: "Ta musela být ale ožralá".

Tak jsem se vrátil zase zpátky na zem. Ale stejně mě to potěšilo :-)